„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ 

Takto začíná Evangelium podle Jana. Podle Bible stálo Slovo na úplném počátku všeho. Na Slovo nelze pohlížet jako na slovo (tedy s malým „s“). Tak jako každé slovo je symbolem a zástupnou proměnnou, je i Slovo zástupným symbolem něčeho podstatně obsažnějšího. Už původní řecké logos nemá jen takto úzký význam, ale popisuje celou soustavu myšlenek. My jsme si dnes zvykli používat slova jako předměty. Nicméně slova jsou děje a obrazy. Každé slovo asociuje prožitek, asociuje mnohdy i vůni a chuť, už jen proto, že paměť nenese pojmy, ale právě děje. Odtud pramení mnoho nesouladů a nepochopení, protože tak, jak chápeme slovo, očekáváme, že jej chápou i všichni ostatní. Ale tak to není. Každému se asociuje jiný děj a čím více odlišné jsou podmínky, ve kterých se pohybuje, tím dramatičtější je rozdíl ve vnímání. A to jsme u jednoho slova, což pak věty, souvětí, články… Pokud je mysl příjemce slov uzavřená a rigidní, bez ochoty připustit širší a volnější pochopení, k porozumění nemůže dojít. Prohlášení pak plavou po povrchu, ale kořeny nezapustí.

Někteří rychle pochopili, že krátké stručné bonmoty, používající úderné formulace a volba slov, které mají co nejúžeji definovaný význam, jsou to pravé, pokud chtějí oslovit plošně. Zvlášť pokud se mají stále opakovat – jsou snadno zapamatovatelné a nevyžadují práci s formulováním myšlenky. A to jsme jen u chápání slov. Ale slova jsou spouštěči činů. Pokud přijímaná autorita něco-někoho nějak pojmenuje či ocejchuje, vyznavači této autority se tak k něčemu-někomu podle toho chovají. Stačí pak určitou skupinu hanlivě pojmenovat a tak na ni vlastně ukázat a u příjemců padají zábrany. Slova nejsou jen slova, sprostá slova nejsou jen symbolem frajeřiny, slova jsou začátkem činů, slova jsou na začátku definice toho, co je morální a co ne. Čím výš stojí ten, kdo je vyslovuje, tím větší dopad mají. Od slova k násilí vede zkratka, od slova k devalvaci obecných hodnot také. Společnost s devalvovanými hodnotami je nestabilní a nepevná. To ji činí bezbrannou vůči vnějším útokům, agresi a samovolnému uhnívání. Společnost tak nezničí cizí agrese, ale její vnitřní rozklad.

Pozor na každé slovo, slovem vše začíná, ale slovem může také vše začít končit.